Panáček D. (37 let)

"Je mi 37. Cítím své vyhoření. Prošel jsem tolik prací a nikde nejsem šťastný. Hledám fér místo, kde budu šťastný. Kvůli své představě o práci jsem finančně závislý na své rodině. Když mám kdekoli pocity, že se ke mně někdo nechová lidsky, snažím se s tím poprat. Trvá-li to dlouhodobě, odcházím, opouštím. Nevím, co mi jde, co umím a co bych měl dělat, aby to dělalo radost i mně. Za svůj život jsem nic nedokázal. Nemám partnerku, majetek, auto, děti.... Jsem zbytečný na tomhle světě. Nemám tu nikomu co dát. Nechci žít."

"Vím, že v životě nejde jen stoupat. Bitvy a úspěchy nemohou být vždy jen v můj prospěch. I zlo je třeba okusit, abych poznal, co je dobro. Když něco chci udělat, udělám to, ať si mě klidně ostatní soudí. Já jsem já a zůstanu svůj. Strach je můj největší nepřítel."